Už se to rýsuje....(o pracovně a jedné skříni)

Je tomu hodně dlouho, co jsem slibovala, že postupně nafotím něco z našeho domu....a tak jsem konečně tady. Protože došlo na moji dílnu, ateliér, pracovnu atd. Taky tedy prádelnu v jednom. Málokomu se poštěstí získat ve svém bydlení prostor cca téměř 6x6 m. A tak jsem vzhledem k velikosti místnosti velkoryse přenechala jeden kout jako "prádelnu". Už tam totiž byla zavedená voda z doby, kdy dům vlastnila babička Julča. Ta ji tam  měla kvůli kozám, které bydlely v chlívku hned za mojí dílnou, teď ale není  ani chlívek (ale parádní špajzka), ani kozy. Musím ale přiznat, že mé rozhodnutí o prádelně v mé dílně bylo trochu vykalkulované. Už jsem věděla, že to nebude jen tak, pračka bude součástí sestavy s dřezem, tak aby se daly pohodlně vymývat štětce od barev a taky vařit kafe. No a v neposlední řadě není pračka v koupelně, což jak uzná řada bytových nadšenců, prostě nevypadá příliš hezky.

A tak potom, co se jakžtakž zabydlel zbytek domu ( a to samozřejmě není úplně všechno hotovo) a potom, co mi zbyla trocha času, jala jsem se intenzivně hučet do pana Zieglera, že potřebuju police. A to hodně polic. Police se objednaly v surové podobě u truhláře, ten si samozřejmě dal hodně na čas. A mezitím jsem se pustila do renovace skříně. 

Skříň před úpravou

Skříň jsem si pořídila už vloni, od jedné Flerkamarádky Šití nití, která prodává na Fleru látky. Měla ji chudák v maringotce na zahradě a hodlali s mužem maringotku upravit pro letní zahradní život. Tak jsme se stavili cestou do Brna s panem Zieglerem v Ochozi. Evčin muž byl mooooc rád. Myslím, že měl evidentně moc hezký vztah k maringotce, ale už mnohem méně hezký k almaře. Evce budiž útěchou, že u Zieglerů máme k almarám vztah více než přátelský a navíc by měla sloužit hlavně k uložení něčeho, co ji samotnou živí - uložení látek.

Skříň měla smetanovou barvu, místy byla odřená, trochu trpěla vlhkostí ( o to víc, že je hlavně z překližky a ne celá ze dřeva). Při převozu ji chlapi přelepili na několikrát hnědou isolepou. Po stržení isolepy na ní zůstaly hromady lepidla. To jsem vyčistila technickým benzínem. Nahoře vidíte skříň už po odstranění lepidla a mírném zdrsnění barvy pomocí smirku.

Odlitek z Butlers

V obchodě Butlers jsem objevila kulatý asi 12 cm v průměru velký odlitek květu za pár kaček. Cena byla kolem 80 Kč.

Nalepeno...

Odlitku jsem pilkou na železo opatrně odstranila kovové oko na zavěšení a  nalepila jsem jej  na vrchní část skříně lepidlem Tenyl ( to mám moc ráda, používám ho na dost věcí a stojí pár halířů).

Natřeno...

Po zaschnutí lepidla jsem začala natírat celou skříň i s ozdobou. Používám zásadně akrylové barvy ředitelné vodou. Mám svoji oblíbenou, která je schopná krýt i kov, u nátěrů na dřevo bez předchozích nátěrů mi stačí max. 2 nátěry, tady ale byl problém, protože podklad jednak vůbec nesál, jednak jsem nemohla moc barvu ředit, protože podkladový materiál byla překližka. U překližky je nutné natírat barvou s hustější konzistencí, jinak překližka bobtná. A po zaschnutí používám na patinu kus flanelu a trošíček olejové barvy (jen na ozdobě) a pak elektrickou brousící kostku, kterou zpatinuju celou skříň do 10 minut. Jde to ale i smirkem;). Plechovka barvy mi vyšla akorát (0,75 kg) na celou skříň - za 149Kč. Použila jsem bílou matnou.

Kování

Natřela jsem a zpatinovala i původní kování. Kuličku vlevo jsem objevila v jakémsi obchodě s bytovými dekoracemi, ale už přesně nevím kde....možná Butlers, NanuNana nebo tak něco...tuším, že stála 79Kč.

Police...

Evčina skříň police neměla, ale já jsem je potřebovala vzhledem k dobrému ukládání látek. Vyšly mě na asi 150 Kč (neupravené). Přidělal mi je pan Ziegler za hezký úsměv. A já jsem je opatřila voskovaným papírem s krásným babičkovským vzorkem v červené barvě (protože jak poznáte z dalších fotek mojí pracovny příště, celá pracovna se nese v červenobílém duchu). Voskovaný papír jak z časů našich babiček jsem kupodivu objevila v Konzumu roli 10 metrů za 65 Kč. Zbylo mi z role ještě hodně metrů na další tvoření.

Staronová skříň....

A skříň je hotová. Má trochu víc francouzský nádech, hlavně díky ozdobě nahoře a patinování. Ještě plánuju dovnitř na dvířka nějaké košíčky a věšáčky, ale to zas jindy...

Vedle skříně už vidíte kousek budoucího pracovního stolu. Do toho se pustím co nevidět;)

Hezké dny všem a členům Flerklubu Povídání o bílé paní zvlášť;)

zdraví

Tony